Založení a výstavba školy na Zálešné
Ve třicátých letech minulého století zaznamenal průmyslový Zlín prudký rozvoj nejen ve výstavbě továrních objektů, ale celého města. Stejným tempem se rozvíjelo i zlínské školství. Budovy Masarykovy pokusné měšťanské školy (za vlády komunismu 1. ZDŠ - sportovní a pomocná) nestačily stále vzrůstajícímu počtu žáků. Proto se místní činitelé rozhodli postavit novou měšťanskou školu, která měla nést název Komenského pokusná diferencovaná měšťanská škola. Rozlehlost zahradního města přímo určovala postavit ji ve východní zlínské čtvrti Zálešná pro žáky z východní části Zlína a nejbližšího okolí.
Rok 1937 byl krajně nepříznivý v důsledku rozmachu německého nacismu. Německo silně zbrojilo, stouply ceny strategických surovin, modernisovaly se Baťovy továrny, zaváděly nové stroje do výroby, začínal se sta vět mrakodrap. Toto všechno spotřebovalo mnoho peněz a prostředků. Ještě v létě 1937 nikdo stavbu nové školy jistě nepotvrdil, ale 20. srpna padlo náhlé rozhodnutí. A už 25. srpna se hloubily základy. Na stavbu se uvolnilo 800 000 Kč a čtyřetážová budova 42-16- 16 m měla stát plně vybavena k výuce během 14 týdnů!
Stavbu školy svěřili staviteli Čudovi, který měl k dispozici jednoho stavebního mistra a 11 velmi zručných dělníků. Přísun materiálu zajišťovalo stavební oddělení fy. Baťa. Jediná technika, kterou zedníci disponovali, byl obyčejný výtah. Okna a dveře dodali místní stolaři, nábytek pak Valašský dřevoprůmysl Fryšták, vodu, plyn a elektřinu instalovali místní živnostníci. 28.září 1937 se budova pyšnila hotovou střechou a zaskleným průčelím na schodišti. Kolaudace proběhla 4. prosince, 5. a 6. prosince se uklízelo a stěhoval se nábytek, v pondělí 8. prosince se začalo v nové škole učit. Škola disponovala 18ti speciálními učebnami pro jednotlivé vyučovací předměty. Světlé a vzdušné pracovny byly vybaveny moderními pomůckami a odbornými knihovnami. Pomůcky se ukládaly v osmi kabinetech a také některých učebnách. Široké a světlé chodby lemovaly vestavěné prosklené vitríny, sloužící k výstavkám prací nejrůznějšího druhu. V prvním poschodí sousedila s ředitelnou a sborovnou také zvláštní místnost pro školního lékaře a rozhlasová kabina s rozvodem signálu do celé školní budovy.
Škola sice tělocvičnu postrádala, ale řešení se mnohdy našlo. Z hlediska bezpečnosti žactva je pozoruhodné zejména parní ústřední topení a jeho ochranné kryty
U školy postavili hřiště s běžeckou dráhou, doskočištěm a železnou konstrukcí s nářadím. V budově se nenacházela tělocvična, kterýžto velký nedostatek odstranila až přístavba po válce, v 50. letech. Po celou válku a ještě mnoho let po osvobození sloužila budova bez větších úprav i stavebních zásahů.
V roce 1951 upravili školní pozemek na jižní straně školy. V roce 1955 přišel konečně příslib na přístavbu školy, t.j. kuchyně, jídelny, družiny mládeže a hlavně tělocvičny v akci „Z", tedy rodičovské svépomoci. Projekt i dokumentaci vypracovali rodiče žáků zdarma. Přípravné práce začaly na podzim 1956. Na jaře pak započali se stavbou, jejíž realisaci převzal „Stavosvit" (pozdější Průmyslové stavby Gottwaldov, po převratu PSG a.s.) a ke konci školního roku stavbaři dokončili základy a instalační práce. Celou přístavbu dokončili pak v září 1958 (za dva roky, oproti 14 týdnům výstavby hlavní budovy před válkou.....), kdy zahájili provoz ve školní kuchyni, jídelně a družinách a o několik týdnů později i v tělocvičně. Celá stavba proběhla v akci „Z" a rodiče na ní odpracovali na 80 000 brigádnických hodin.
O prázdninách 1959 proběhla větší rekonstrukce kotelny a výměna tlakových kotlů. Kromě každoročních běžných oprav a údržby, které stárnoucí budova vyžadovala, byla v roce 1964 vybudována nová odborná pracovna pro fysiku a chemii, zřízena fotokomora a vybavena základním zařízením. Od ledna 1969 probíhala generální oprava elektro a vodoinstalace, která se při plném provozu školy protáhla do konce roku. Téhož roku opravili sklad nářadí ve školní zahradě a instalovali umývárnu pro žáky.
V souvislosti s výstavbou sídliště Kúty přestaly prostory pro narůstající počet žáků postačovat. Na třídy se přeměnily družiny, hudebna, dokonce i sborovna. V roce 1977 Pozemní stavby Gottwaldov zahájily přístavbu nových pavilonů při 5. a vedlejší 4. ZŠ. Začátkem roku 1982 tyto přístavby se 4 třídami, bytem školníka a rozsáhlými pozemními prostorami dokončili a předali do užívání. Školní budova získala dostatečný prostor pro družiny, dílny a celkově se uvolnila.
Ve školním roce 1984 - 1985 se ukázal jako naprosto havarijní stav školní kuchyně, zvláště všech jejích instalací, a také její naprosto nedostatečná kapaciita. O prázdninách téhož roku kuchyni i jídelnu uzavřeli a v lednu 1986 zahájili jejich rekonstrukci.
Po celý následující školní rok sloužily dvě provizorně vybavené místnosti v přízemí školy jako jídelny a jídlo se sem přiváželo. K 1.září 1986 byla nová, mnohem prostornější jídelna se dvěma výdeji jídla předána do užívání. Od 1. října zahájila plno provoz i školní kuchyně a slouží nyní k plné spokojenosti strávníků.
Jak to ve škole vypadá dnes se podívejte zde.
Historické fotografie
Fotografie z roku 1948
Třídním učitelem byl František Golc. Ve třídě se mnou byli Hlavinka Josef, Paták Josef, Křivánek E., Jurčík Ladislav, Krajča František,Pešek Jan, Bruna Josef, Kadlec Zdeněk, Chaloupka Miroslav, Šterc Jan, Sloouka Zdeněk, Červinka Metoděj, Foret Miroslav, Výmolová Marie,Pečivová Věra, Nábělková Anna, Navrátilová Lida, Petrášová, Štětkářová, Komárková Věra, Hamerlíková Věra, Šerá Věra, Malotová Dana,Járská Edita, Lukešová Eva, Holišová Zlata.
Prosím, pokud se někdo na fotografii poznává, ozvěte se na e-mail Ottu Burešovi - otto.b@centrum.cz
Fotografie od paní Mileny Opavské (Peterkové)
Žáci 3.B. - třídní učitelka Běhálková - rok 1953/54
První řada dívky zleva: Řezáčová Věra, Tkadlečková Marie, Petříková Marie, Svobodová Eva,Volková Alena, Ottová Božena, Matějková Jitka, Václavíková Růžena, Raichelová Pavla, Sukupová Jana, Řehůřková Jarmila, Pallatová Iva,Druhá řada zleva: Pastuszek, Liškutín Jan, Zavadil Zdeněk, Šebesta, Mazel Zdeněk, Rychterová Naďa, Zlá Marta, Mokrošová Marie, Ohnútová Blažena, Manišová Ludmila, Sedláček Karel, Šandra Stanislav,Rečka, Zedníček,Třetí řada zleva: Nesrsta Antonín, Rusek, Kusniezs Jiří, Novotný Svatopluk, Musil Adolf, Plšek, Polišenský, Mareček Jaroslav, Pálka Ladislav, Ševčík, Polášek, Neubauer Tomáš, Macharáček Oldřich.
Fotografie od Lubomíra Vrby
5.třída - školní rok 1952-53.
Uprostřed před panem učitelem Hlouškem sedí Antonín Bajaja, po jeho pravé ruce v brýlích Leoš Hanuš a po levé Lubomír Vrba. Toník je asi z celé fotky dnes nejznámější "Zlíňák". Napsal řádku knih a jeho asi nejpopulárnější - Na krásné modré Dřevnici byla přeložena do angličtiny.
